Přeskočit na hlavní obsah

Probuzení Simona Spiera - Becky Albertalli

Krásný den, knihomolové!

Na knihu Probuzení Simona Spiera jsem čekala opravdu dlouho, a když se mi konečně dostala do rukou, zhltla jsem ji tak rychle, jak mi jen péče o dceru, manžela a domácnost dovolila. Od první stránky jsem propadla jejímu kouzlu a každé odložení bylo hotovým utrpením. Z toho Vám musí být víc než zřejmé, že se mi kniha opravdu líbila.
Jak moc, to si přečtěte níže...

Český název: Probuzení Simona Spiera
Anglický originál: Simon vs. the Homo Sapiens Agenda
Autorka: Becky Albertalli
Série: Creekwood
Díl: 1.
Počet stran: 296
Nakladatelství: YOLI
Rok vydání: 2015 (EN), 2017 (ČR)
Žánr: Young Adult, Romance, LGBT
Anotace:
Na začátku všeho byly nevinné emaily… Poté co se Simon zapomněl odhlásit ze školního počítače, najde jeho korespondenci spolužák Martin a začne ho vydírat. Simon je totiž gay a před svými spolužáky to stále tají. Poslední dny trávil korespondencí se zajímavým klukem ze školy s přezdívkou Blue a natolik se sblížili, že by zvlášť jeho nerad vystavil nějaké trapné situaci a pomluvám. Spolužáci dovedou být pěkní sígři! On by to ustál, ale co Blue? Zná ho zatím jen po síti, ale kdo je Blue doopravdy? Žádného kluka ze školy, co by byl gay, nezná… S nerdem Martinem ale není radno si zahrávat, a tak se snaží vyhovět jeho požadavku: dostat se co nejblíž Simonově nejlepší kamarádce Abby.

Něco málo o autorce:
Becky Albertalli se narodila a vyrostla na předměstí Atlanty (hlavní město Georgie). Už od školky píše příběhy hlavně o svých mazlíčcích. Je Židovka, i když její příjmení je italské. V šestnácti letech propadla Harrymu Potterovi a dodnes z toho nevyrostla. Studovala v Connecticutu, pak na St. Andrews ve Skotsku. Po studiu se přestěhovala do Washingtonu, kde získala doktorát z klinické psychologie a poznala svého manžela. Probuzení Simona Spiera je její prvotinou. Víc si přečtěte na jejím blogu.

Něco málo k ději:
Po boku Simona strávíte několik velice natřískaných měsíců (což je jasné, protože kdo toho stihne za den víc než teenager, že?) plných hudby, myšlenek na Bluea, nacvičování divadelního představení, dopisování s Bluem, mejdanů, myšlenek na Bluea, honu na Blueovu pravou totožnost, řešení problémů kupících se na sebe kvůli vydírání spolužákem, myšlenek na Bluea a tak dále. Budete spolu s oběma chlapci řešit problematiku coming outu (oba ví, že je přitahuje stejné pohlaví, teď jen najít správnou příležitost a sebrat kuráž říct to nahlas), lásku k oreo sušenkám (Simon je miluje a mluví o nich tak často, že to člověka prostě donutí napsat manželovi zprávu, aby je cestou z práce koupil), Simonovo odhodlání Bluea vypátrat a "sníst", o čem dlouho a barvitě sní i píše a zaručeně si při tomto "honu na kluka" budete válet smíchy, protože některé Simonovy nápady stojí vážně za to. 

Podobné knihy:
Pro ty z Vás, které téma LGBT zaujalo, jsem už u recenze na Muffin a čaj sepsala pár podobných knih, které mne napadly. Nechci se opakovat, proto se zapotím a přijdu na další (protože co bych pro Vás neudělala, no ne?)... Dám ti slunceDrž mě pevně nebo Love Paris: láska na hraně.
Pak mne napadá poměrně nedávno vydaná (u nás možná i první svého druhu... samozřejmě doufám, že ne poslední) pohádka Princ & Princ a její pokračování, Král & král & rodina.
Co se historie týče, za zmínku stojí Norský Dandy nebo Achilleova píseň.

Postavy:
Simon Spierena jednu stranu je úplně typický středoškolák - má rád hudbu (málokdy ho potkáte bez sluchátek na uších), hraje divadlo (roli bez jediného slova), není moc velký fanoušek do sportu a patří do party dobrých přátel - na druhou stranu má tajemství, které hrozí obrátit jeho dosavadní život vzhůru nohama. Je gay. A to gay zamilovaný až po uši do kluka, který si říká Blue. Odhalit Blueovu pravou identitu se stává Simonovou alfou i omegou (no prostě je tím úplně posedlý) a vyvádí kvůli tomu někdy docela dost šílené věci. Tváří se jako cynik, ale nikdo mu to nevěří. Dost často nejdřív mluví a pak až myslí, takže pak jen sedíte a přemýšlíte, jestli vážně řekl to, co si myslíte a že na jeho místě už byste se dávno propadli hambou, zatímco on je úplně v pohodě. 

"Blue"- jeho přezdívka je odvozená s e-mailové adresy, prostřednictvím které si dopisuje se Simonem. Pravou totožnost si samozřejmě nechám pro sebe, protože nikoho z Vás nechci připravit o to napětí a čekání na odhalení. Ač není (podle svých vlastních slov) připravený vyjít s pravdou o své orientaci ven, na coming out v rodině najde odvahu dřív než Simon. 

Krátká ukázka:
À propos – nemyslíš, že coming out by měli podstoupit všichni? Proč je za výchozí stav považovaná zrovna heterosexualita? Ty rozpaky by si měl zažít každý a při té příležitosti se k něčemu oficiálně přihlásit, ať už k hetero-, homo-, bisexualitě nebo čemukoliv jinému. To jen tak na okraj. 
- strana 140, 18. kapitola
Na závěr moje hodnocení, pocity a dojmy ze čtení:
Budu se opakovat, když napíšu, že knihy se dvěma zamilovanými muži (mladíky, to je jedno) mám ve velké oblibě. Osobně žádného gaye neznám (i když bych strašně moc chtěla mít alespoň jednoho super kámoše), což je podle mě strašná škoda.
Simon je vtipný, praštěný geek (asi jsem taky geek, protože znám vše, o čem mluví, ať už jde o Tardis, Drarry, mozkomory, Wander Women nebo třeba Assassin Creed). Blue je pan tajemný, který o sobě prozradí jen minimum informací, se kterými se jen těžko pracuje, nejste-li FBI nebo CIA.
Strašně moc se mi líbí styl, jakým Becky Albertalli píše a určitě si v budoucnu pořídím její další knížku, která u nás prozatím vyšla, Podělaným navrch (která je ze stejné střední školy, ale nevím jistě, jestli se v ní setkáme se "starými známými"). Taky doufám, že u nás co nejdřív vyjde její nejnovější kniha, Leah On the Offbeat, která vypráví příběh Simonovy nejlepší kamarádky, Ley.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Já a FANFIKCE

Krásný den, knihomolové! Při svém asi desátém návratu k Elysejskému klíči jsem se rozhodla sepsat tento článek na téma mého vztahu (pohledu, názoru) k fanfikcím (výlučně jen ze světa Harryho Pottera, nikdy jsem nečetla nic jiného ani mne to nějak zvlášť neláká). Všeobecně se ve svém okolí setkávám buď s absolutní neznalostí nebo s názorem, že fanfikce je pouze sprosté vykrádání již existujících děl a ten, kdo je píše nebo čte, by se měl stydět.  Já měla dřív stejný názor, než se mi podařilo proniknout do tohoto světa hlouběji. Přiznám se bez mučení, že jsem před manželem schovávala čtečku po celou dobu, co jsem Elysejský klíč četla poprvé.  Jenže s každou další stránkou se můj názor měnil. Teď, po pár letech "sbližování", můžu bez obav říct, že existuje HNED NĚKOLIK   fanfikcí, které se mi líbí DALEKO VÍC než původní originál. Jsou to milionkrát poutavější příběhy s naprosto úžasnými zápletkami, originálním pojetím magického světa, mnohem smysluplnějším průběhe

Skleněný trůn Tag!

Krásný den, knihomolové! Jako omluvu za mou nevalnou aktivitu za posledních pár týdnů jsem si pro Vás připravila další TAG. Tentokrát je tématem Skleněný trůn , protože nedávno vyšla Věž úsvitu, přišlo mi to takové symbolické ;) Na tento konkrétní TAG jsem narazila na webu  Emie´s Nook , přeložila si ho, trochu poupravila podle svých představ a pracovala na něm opravdu dlouho, protože je jednak docela obsáhlý, jednak bylo pár otázek opravdu záludných a mě dalo nemalou práci přijít s odpovědí. Přesto jsem si každou chvíli s ním opravdu užila a doufám, že Vám se bude líbit. Tak jdeme na to! Lysandra: Kniha, jejíž česká obálka je hezčí než ta zahraniční Úplně jako první mě napadla kniha Štěstí ve stínech od Lynn Flewelling (první díl série Noční běžci), protože tu obálku strašně miluju, a potom, co jsem zjistila, jaký byl originál, jsem opravdu moc vděčná za to, že udělali novou. Abraxos: Kniha, která je lepší zevnitř než zvenčí Opět další úplně jednoduchá otázka

Pár faktů o mé maličkosti...

Krásný den, knihomolové! Sepsala jsem pár faktů ohledně mé maličkosti, abych Vám alespoň trochu přiblížila "svět, ve kterém žiju" aneb malé pootevření dveří mé duše pro ty z Vás, které by to třeba zajímalo.  FAKT č.1 Jsem prvorozená dcera, u které rodiče projevili naprosto "neobyčejnou kreativitu" a dali mi jméno po mé mámě, tedy Pavla (jen tak mimochodem náš malý rodinný vtípek: moje máma je Pavla, já jsem Pavla a můj manžel je Jaroslav, jeho máma se jmenuje Pavla a táta Jaroslav... umíte si představit, jak "úžasné" je sejít se v jedné místnosti?).  FAKT č.2 Je mi 25let . Narodila jsem se pár dní před Vánocemi (konktérně 15.) a považuju prosinec za nejkrásnější období v roce (spolu s podzimem, samozřejmě). FAKT č.3 Mám půlroční dceru Zoe a manžela Jaroslava , který je mou první láskou (nepočítám ty nevinné lásky ze školky a prvního stupně základky, kdy se každý vodil za ručičku chvilku s tím a chvilku s tím a připadal si strašlivě dospěle), s